Postup výuky

 

Přípravná etapa

Výuku čtení začínáme tehdy, máme-li jistotu, že žák je schopen rozlišovat obrázky, rozumí jejich obsahu a přiřazuje je k reáliím. Pro výuku čtení není nutná aktivní slovní zásoba, úspěšně lze pracovat i s žákem, který nekomunikuje verbálně, ale disponuje určitou pasivní slovní zásobou.

Pro zdůraznění reality označíme předměty ve třídě jejich názvy a soubor obrázků doplníme fotografiemi členů rodiny, učitelky a spolužáků se jmény.
Výuka je rozdělena do několika etap.

První je přípravná etapa. Ta se do určité míry shoduje s přípravnou fází analytickosyntetické metody. Vlastnímu čtení by mělo předcházet časté hlasité předčítání krátkých textů, společné prohlížení knížek s obrázky a tištěným textem. Upozorňujeme, že věci, které kupujeme, mají své názvy. Předčítáme nápisy na obchodech, zboží apod. Jde o potřebnou motivaci, vzbuzení zájmu o čtení, kde je významně využita spolupráce s rodiči. Vycházíme také z toho, co žáka zajímá, o čem by si chtěl číst.
Specifický základ této etapy tvoří:

a/ diferenciační cvičení zrakového vnímání.
Žák se učí vnímat rozdíly, později tuto dovednost může uplatňovat při srovnávání slov jako celků a při analýze slov na písmena. Kromě toho slouží i k orientačnímu zjištění úrovně zrakového vnímání a může nám napomoci i v určení toho, co žák bude schopen číst /obrázky, obrázky se slovem, slova/.

  • Využíváme předměty a obrázky nebo fotografie různých velikostí, barev a tvarů.
  • Využíváme obrázků sestavených do leporela a obrázky volné.
  • Vycházíme z předmětů denní potřeby, které žák dobře zná, které on i jeho rodina nejčastěji používá, co má rád, s čím si rád hraje apod.

 

Cílem cvičení je osvojení pojmů stejný – jiný.
Postup:
1. rozlišování a přiřazování stejných skutečných předmětů ve dvojicích /předmět – předmět/
2. rozlišování a přiřazování obrázků ke skutečným předmětům /předmět – obrázek/
3. tvoření dvojic stejných obrázků /obrázek – obrázek/

b/ porozumění a zapamatování pojmu
Poznávání a rozlišování kreslených obrázků již představuje jistou úroveň zobecnění.

Postup:
1. Vybírání, vyhledávání daného obrázku na slovní pokyn, kdy žák již spojuje název/slyšené slovo / s obrázkem. Učitel tedy řekne název a žák vyhledává obrázek /Např. Kde je sýr?/
2. Pojmenování – žák vyhledává obrázek na slovní pokyn /Co je to?/ a pak sám pojmenovává, slovo opakuje i když je výslovnost nedokonalá.

U dětí, které nekomunikují verbálně postupujeme následujícím způsobem:
1. Dítě slyší slovo izolovaně a vidí obrázek, eventuelně vidí i gesto, které může napodobit: To je---------máma, pes, vozík
2. Na pokyn vyhledá obrázek: Kde je -----------máma, pes, vozík nebo: Co, kdo dělá---------------spí, čte, jede
3. Ukázáním na obrázek (později na slovo/text) nebo použitím gesta – /např. znak do řeči/

  • odpoví na otázku: Kdo vaří? štěká? jede?
  • doplní větu: Oběd vaří MÁMA. Po silnici jede AUTO. Venku štěká PES. (tak se projeví porozumění a obsah pasivní slovní zásoby)

 

Základní metodická doporučení této etapy:

  • slova s obrázky předkládáme v malém množství /čím více obrázků má žák prohlédnout, tím obtížnější úkol mu byl zadán/
  • rychlost zapamatování zvyšujeme pomocí „bezchybného učení“ – fyzickým vedením ruky, pochvalou, pobízením, povzbuzováním
  • při exponování nových pojmů a obrázků můžeme vybírat z různých tematických okruhů /vycházíme však z toho, co žák dobře zná, co má rád/
  • manipulací se skládankou fixujeme slovo do paměti, podporujeme rozvoj zrakového vnímání a procvičujeme skládání celku z částí

 

Etapa vlastního čtení

Začíná ve chvíli, kdy je natištěné slovo odděleno od obrázku.
Postup:
1. Slovo k obrázku nejprve přiřazuje učitel a také jej čte.
2. Učitel slovo přiřazuje a žák čte.
3. Žák slovo sám přiřazuje k obrázku a čte.

Obrázek s neodstřiženým slovem /vlevo/ slouží jako vzor, podle něhož žák přikládá odstřižené slovo k obrázku

Banan

Metodická doporučení:

  • dbáme na to, aby se žák přesvědčil, zda přiřadil slovo správně. K tomu slouží např. magnetická tabule, na níž jsou všechna osvojovaná slova s obrázky nebo  leporela,
  • upozorňujeme žáka na rozdíl mezi textem a obrázkem – vedeme jej k tomu, aby si všímal „kde je napsáno“.
  • v této fázi je vhodné založit každému žáku individuální čítanku /více v části Individuální čítanka/

 

Etapa dalšího čtení a procvičování

V této etapě se nejrůznějším způsobem procvičují exponovaná slova a obrázky. Snažíme se měnit způsoby práce, aby výuka žáka bavila.

K tomu by měly velmi významně přispět i tyto webové stránky, procvičování je věnována stejnojmenná část těchto webových stránek a níže uvedené způsoby se v ní objevují. Uživatel si je může v této části samostatně vytvářet.

Zároveň počítáme s tím, že si žák neosvojí čtení slov zcela bezchybně, přesto je vhodné ve výuce čtení dále pokračovat. Je také možné, že žák zůstane u čtení obrázků.

Možné způsoby procvičování:

 

Situační obrázky

  • součástí učební pomůcky jsou také tzv. situační obrázky vztahující      se k jednotlivým tématům.
  • žák může přikládat slova k jednotlivostem na situačním obrázku. Nejprve je vhodné si zopakovat slova s obrázky, která chceme procvičit a která se vyskytují na situačním obrázku.
  • u situačního obrázku obchodu využíváme hry na nákupy, tzn.: žák dostane lístek s nákupem /2-4 slova/ a ukazuje nám, co má koupit. Totéž lze provádět s jednotlivými obrázky nebo s reálnými předměty. Hru můžeme ještě doplnit např. slovy z tématu RODINA a ČINNOSTI. Např. předložíme slovo MÁMA a zeptáme se „Kdo jde nakupovat?“ Potom přiložíme slovo KUPUJE /přečte žák, pokud umí, nebo učitel/. Potom žák nakupuje podle seznamu.
  • obdobně můžeme pracovat i s ostatními situačními obrázky, můžeme využívat slova z tématu RODINA a slovo MÁ. Následně můžeme sestavovat věty, žák čte celou větu, příp. slova, která zná, ostatní čte učitel.


Ukázka práce se situačním obrázkem Obchod – možnost nákupu podle seznamu

Caj-kolac

 

Používání spojek A, I

  • můžeme zařadit obvykle velmi brzy, protože mnoho žáků tato písmena již zná.
  • zpočátku můžeme spojky zařazovat přímo mezi 2 obrázky /podobně jako v Lincových čítankách/, později vkládáme mezi obrázky s neodstřiženým slovem a nakonec mezi dvě slova. Po každém kroku žák čte vzniklá obrázková nebo slovní spojení.
  • můžeme také sestavovat slovní spojení s písmenem A a žák pak přikládá ke slovům správné obrázky /lze i opačně – sestavovat obrázky a žák přikládá správná slova/. Nakonec vzniklá spojení vždy přečte.
  • na náš pokyn žák sestavuje slovní spojení samostatně /MÁMA A TÁTA/, případně je skládá podle vzoru, který mu předložíme.
  • nejprve je vhodné sestavovat slovní nebo obrázková spojení v rámci jednoho tématu /např. RODINA/ např. SOŇA A MÁMA, později je možno témata kombinovat /např. RODINA a HRAČKY/, např. SOŇA A KOČÁREK.

 

Ukázka čtecího listu se spojkou A

Spojka-a

 

Dvojice, trojice slov nebo obrázků

  • předložíme dítěti 2-3 obrázky. a k tomu 1 slovo, dítě vybírá  ke slovu správný  obrázek
  • totéž obráceně, tedy 2-3 slova a 1 obrázek, dítě vybírá k obrázku správné slovo
  • tento úkol můžeme dítěti usnadnit tím, že totéž nejprve provádíme se vzory /neodstřižená slova s obrázkem/
  • dítě má možnost přesvědčit se u magnetické tabule nebo leporela o správnosti svého postupu.


Použití slova MÁ, TO, JE

  • vhodné u dětí, které již prošly určitou etapou analyticko-syntetické metody, ale lze použít i u dětí, které tato slova neznají. Pak je ve větách nejprve čteme my.
  • nejprve skládáme věty z obrázků a slova MÁ /resp. TO, JE/, potom k obrázku přikládáme slova a nakonec skládáme celé věty pouze ze slov
  • dítě může skládat věty podle námi složeného vzoru nebo podle našich pokynů
  • nejprve skládáme věty jednodušší - dvouslovné MÁMA MÁ /můžeme doplnit obrázkem, případně I předmětem/, později složitější, např. MAMA MÁ ČAJ, MÁMA MÁ ČAJ A KOLÁČ apod.
  • obdobně u slov TO, JE – nejprve skládáme např. větu TO JE  + obrázek se slovem /např. PES/, později obrázek vynecháme nebo skládáme složitější,  víceslovné věty.


Ukázka čtecích listů se slovy MÁ a TO JE

Ma-a-to-je-1

Mama-ma-mrkev

To-je-cepice

 

Použití spojení MÁ RÁD

  • můžeme využít  v době, kdy dítě ještě nezná slova z tématu ČINNOSTI a přesto s naší   pomocí může číst věty a procvičovat znalost slov např. ze dvou témat RODINA A POTRAVINY.
  • dítě čte známá slova z těchto témat, my, alespoň zpočátku, čteme spojení MÁ RÁD. Společně tak můžeme číst např. větu TÁTA MÁ RÁD SÝR.
  • můžeme také skládat podobné věty z obrázků, doplněné slovním spojením MÁ RÁD, pokud větu sestavujeme celou ze slov, dítě ke slovům může přiřazovat správný obrázek


Tvorba vět

  • zařadíme-li do výuky slova z tématu ČINNOSTI, může dítě číst jednoduché, nejprve dvouslovné, později i víceslovné věty. Je dobré předchází-li tomuto způsobu čtení vět se spojením MÁ RÁD nebo MÁ, JE. Je velmi důležité, aby dítě ve větách rozlišovalo jednotlivá slova - ověřujeme si to.
  • nejprve opět doplňujeme věty  obrázkem, později pracujeme bez obrázků
  • dítěti můžeme věty skládat my, ono může doplňovat obrázky a číst nebo jen číst
  • dítě může skládat větu na náš pokyn,  /je vhodné mu potřebná slova připravit/
  • sestavujeme čtecí listy s větami, připravujeme krátké texty, které doplňujeme obrázky


Ukázky čtecích listů čtení vět

Vasik-se-myje

Vasik-ji-rohlik

Práce s písmeny

  • pokud to schopnosti dítěte umožňují, zařazujeme často různé formy této činnosti, přičemž není nutné, aby písmena umělo pojmenovat, ale aby si uvědomilo, že slova se z písmen skládají
  • dítě může vyhledávat známá písmena ve slovech, může je obtahovat, podtrhávat, kroužkovat
  • pracujeme s různými typy a velikostmi písmen, nejen papírovými, ale i látkovými, plastovými apod.
  • na kartičce mu ukážeme písmeno, které má ve slovech vyhledat
  • skládá slova z písmen, podle vzoru
  • ukazuje známá písmena i v jiných slovech než probíraných, na různých nápisech – zboží, názvy obchodů atd.
  • třídění písmen např. A, I, M apod.
  • třídění stejných slov, která jsou napsaná různou barvou, v různé velikosti apod.
  • práci s písmeny můžeme bohatě využívat i v psaní
  • některé děti později začínají tzv. písmenkovat, což znamená, že čtou slova po písmenech.


Pexeso, domino

  • hrajeme pexeso s dvojicemi obrázků s neodstřiženým slovem, nemusí jich být příliš /vycházíme ze schopností dítěte/.  Náročnější variantou je hledání stejných slov již nedoplněných obrázkem, dítě najde stejnou dvojici a přečte ji.
  • vytváříme dominové karty složené z obrázku a slova, dítě hledá na přiložení kartu, která doplní slovo k obrázku či naopak obrázek ke slovu

 

Metodická doporučení

Některá metodická doporučení se již objevila u jednotlivých etap výuky čtení s využitím globální metody a jsou také součástí učební pomůcky První čtení. Další osvědčená doporučení:

  1. Označení předmětů ve třídě nápisy. Před zahájením výuky je vhodné označit lavice, věšáky, skříňky, sešity apod. Žáků jejich jmény, stejně tak všechny předměty ve třídě jejich názvy. Doporučujeme používat velká hůlková písmena nejen pro tyto účely, ale kdykoliv když píšeme něco, s čím se žák setkává /nápisy na tabuli, označení sešitů atd./.
  2. Každé procvičování je dobré začít složením obrázků a slov z tématu /témat/, s nimiž pracujeme a potom teprve začít námi zvolené procvičování, např. práci se situačním obrázkem nebo čtecí listy. Je možno přikládat obrázky ke slovům i opačně. Víme-li, že se žák v daném tématu orientuje dobře, můžeme si jen na úvod zahrát hru, kdy kartičky se slovy z jednoho či více témat jsou otočeny nápisem dolů a on je obrací a čte. Lze to zařadit i čas od času jako kontrolu dříve probíraných témat.
  3. Řazení exponovaných témat je libovolné, ale na úvod se vždy osvědčila RODINA, kombinujeme fotografie /kopie/ a obrázky z Prvního čtení. Další témata můžeme vybírat spolu s žákem, minimálně jej však zapojme dovýběru obrázků v rámci tématu. Vhodné řazení je např. POTRAVINY, OVOCE - ZELENINA, ZVÍŘATA, ŠKOLA /i jména spolužáků a slovo UČITELKA/, HRAČKY, ČINNOSTI. Slova označující ČINNOSTI zařazujeme podle schopností žáka, některým je můžeme zařadit velmi záhy, např. hned po RODINĚ, jiní nebudou schopni vůbec skládat věty.
    Někteří žáci si vybírají obrázky a slova podle toho, co je zajímá, pak jim můžeme sestavit tematickou čítanku /např. jména a fotografie hokejistů, jména a fotografie herců z oblíbeného seriálu apod./. Opět upřednostňujeme ryze individuální přístup zohledňující zájmy a potřeby jednotlivců, není tedy vůbec nutné omezovat se na obrázky a slova z Prvního čtení.
  4. Počet exponovaných slov
    Osvědčilo se postupovat po cca 2-3 slovech v rámci tématu, ale je to samozřejmě libovolné a záleží na schopnostech našich žáků. Někteří jsou schopni rychle a najednou osvojit si všechna slova z daného tématu, navíc platí, že zpočátku se slova osvojují rychleji, s tím jak postupně slov přibývá, se tempo může zpomalit, žák si může plést slova začínající stejným písmenem nebo slabikou apod.
  5. Pomoc při čtení slov
    Při čtení slov pomáháme tak, že žáka upozorňujeme na diakritická znaménka, délku slov, písmena na začátku, přítomnost některých žákovi známých písmen ap.
  6. Rozlišení textu a obrázku
    Vždy dbáme na to, aby žák pokud možno rozlišoval slovo a obrázek, a to i v období, kdy ještě nečte, ale pouze poznává obrázek. Stimulujeme ho návodnými otázkami: Kde je napsáno? Vedeme jej k tomu, aby ukazoval pouze název, nikoliv celý obrázek s nápisem.
  7. Zapojení rodiny je samozřejmě velmi důležité. Stává se, především tehdy, když žák po nějakou dobu čte ze slabikáře, že rodiče odmítají změnu metody a domnívají se, že odložíme-li klasický analyticko-syntetický slabikář, dítě se nenaučí už nikdy číst. Proto je nezbytné před započetím výuky rodičům vše vysvětlit, s tím, že rozhodně nepřestáváme číst, jen jsme zvolili vhodnější metodu pro výuku čtení. Někdy je vhodné vysvětlit rozdíly mezi analyticko-syntetickou a globální metodou a zdůraznit výhody globální metody. Je také vhodné ukázat učební pomůcku První čtení, případně čítanku některého jiného žáka.
    Při vlastní výuce čtení je velmi přínosné pracuje-li se i doma, protože ne každý učitel má možnost číst s každým žákem denně. Pak je důležité rodičům vždy pečlivě popsat, vysvětlit nebo ukázat způsob práce. Forma záleží na zvyklostech, které máme. Může to být např. sešit na čtení, kde jsou způsoby práce písemně vysvětlovány vždy s datem, kdy který zápis vznikl, případně s razítkem nebojiným oceněním čtenářských schopností žáka. Je možné psát pokyny pro čtení k čtecím listům, příp. vložit do individuální čítanky prázdné listy papíru, na něž zaznamenáváme pokyny ke čtení.
  8. Propojení čtení s ostatními předměty nebo činnostmi
    Snažíme se dbát na to, aby čtení nebylo samoúčelné, tzn. využíváme jej i v jiných předmětech nebo činnostech. Můžeme využít jména žáků nebo slova či jen písmena, která už znají. Můžeme psát různé nápisy v různých předmětech, činnostech hůlkovými písmeny, na vycházkách si všímáme nápisů na obchodech, autobusech apod., poznáváme známá slova, písmena. Důležité je nesoustředit čtení pouze do hodin čtení, ale využívat slov, obrázků a písmen neustále, průběžně.